VVV4
- 19.10.2009 12:37:55
Pro pochopení je to na dlouho a musím vysvětlit komletně situaci.
Na začátku hry s kdojinej má strategie vycházela ze záměru nikoliv vyhrát, ale nedát svou kůži zadarmo. Tedy obraná s tím, že jejím základem bylo udržet si ho co nejvíc od těla rychlým postupem směrem k němu (možná i zastrašit) a zároven získávat vzdálené oblasti. Původní předpoklad, že válku v duelu lze vyhrát rychlým leteckým útokem se ukázala při této vzdálenosti sektorů jako nereálná (provedeno jen matematicky/odhadem, Kesik mi zhatil můj druhý pokus viz případ VVV2/VVV3 a první pokažen vlastní chybou). Jak se hra vyvijela, strategie se měnila. Základem bylo - bojem v jeho týlu odlákat pozornost tímto směrem a materiálně vyčerpávat. Zhruba v půlce týdne jsem očekával masový tankový útok něco jako Ardeny 1944, proto max. úsilí na získávání dalších sektorů ve vzdálených oblastí pro zachování/nárůst přijmu bodů, velké nasazení letectva pro blízkou podporu. Ve čtvrtek večer jsem i při vědomí, že v sobotu nebudu, v tomto pokračoval, což mě surovinově a tahově vyčerpalo. Již v té době jsem měl rámcovou představu, že v závěru hry i za cenu ztráty hraničních sektorů a sektorů v jeho týlu zredukuji obranu, při současném pokusu (nebo jen předstírání) o útok okolo francouzských hranic. Pak to přišlo, kdojinej místo tanků poslal sabotáže, příjem surovin byl mizivý, rezervy žádné. Byl pátek dopoledne, musel jsem udělat nějaké věci mj. sbalit a po poledni odjet, nebylo moc času něco vymýšlet. Suroviny mi stačili jen na to, abych si letecky uhájil letiště a bunkry, postavil potřebná polní letiště (již nevím 1-2), pokračoval v obsazování nových sektorů (bez nákupu jednotek a bez budování brigád) a vedl boj v jeho týlu. Ze surek nezbylo opět nic. A doufal, že kdojinej bude respektovat sobotní pauzu. Při příjezdu v neděli jsem zjistil stav uvedený v předešlém příspěvku. Řešení jsem našel jediné, opět nebylo moc času přemýšlet a propočítávat (jen jsem provedl v duchu přibližné výpočty) a naštěstí skutečnost byla o něco lepší. Hned na začátku jsem prodal všechny neekonomické budovy mimo letišt, nejvěší přínos byl z 4 bunkrů a získal aspon nějaké surky. Zároven jsem prodal všechny jednotky. Vycházel jsem z toho, že i kdybych musel válčit ještě 1 den, tak na dnešek ztratím cca 4-5 sektorů (realita 2) a na zítra do 15, při místním překvapivém pokusu o odpor (snad 1-3 bunkry + nějaké jednotky) v místě předpokládaných nejslabších útoků a dobití nových sektorů obnovenou armádou. Po 16 tahu bylo jasno, body na letectvo stačí, surky na závěrečný útok a letiště taky. Prodejem všech ekonomických budov, jsem získal další prostředky na vybudování dostatečných rezerv pro obranu před možným útokem - stíhací letectvo, stavba letišt navíc (nejen polních, umožnilo i provedení omezené propagandy, očekáváno očernování) atd., aby zůstaly splněny podmínky útoku na Berlín i po půlnočním přepočtu. Protože, jsem potřeboval ještě provést aspon pár tahů VVV2 na B nestihl jsem ani prodat všechny v sektorech s nízkou infra. Výsledek při zůstatku 61 sektorů byl tedy tento:
Spotřeba jednotek -0; -0; -0
Vliv počasí +206; +22; 0
Kolaps zásobování -2644; -289; -0
Provoz letišť -11500; -0; -0
Příjmy celkem -9808; 186; 206
Je jasné, že neúspěch útoku by se rovnal porážce, ale mé vnitřní rozpoložení nic jiného neumožňovalo.
Co se turnaje týče, byl jsem dotazem na foru při jeho začátku, jeho podoba mi však nesedí jsem týmový hráč, z výše uvedeného důvodu jsem účast cítil jako povinnost, postoj jsem vyjádřil zastoupením takříkajíc nižší kategorie VVV4. Nepokračováním v turnaji je pro mě vlastně vysvobozením, snad osud a kdojinej v podobě sobotních událostí mi rozhodnutí jen usnadnili.
Na začátku hry s kdojinej má strategie vycházela ze záměru nikoliv vyhrát, ale nedát svou kůži zadarmo. Tedy obraná s tím, že jejím základem bylo udržet si ho co nejvíc od těla rychlým postupem směrem k němu (možná i zastrašit) a zároven získávat vzdálené oblasti. Původní předpoklad, že válku v duelu lze vyhrát rychlým leteckým útokem se ukázala při této vzdálenosti sektorů jako nereálná (provedeno jen matematicky/odhadem, Kesik mi zhatil můj druhý pokus viz případ VVV2/VVV3 a první pokažen vlastní chybou). Jak se hra vyvijela, strategie se měnila. Základem bylo - bojem v jeho týlu odlákat pozornost tímto směrem a materiálně vyčerpávat. Zhruba v půlce týdne jsem očekával masový tankový útok něco jako Ardeny 1944, proto max. úsilí na získávání dalších sektorů ve vzdálených oblastí pro zachování/nárůst přijmu bodů, velké nasazení letectva pro blízkou podporu. Ve čtvrtek večer jsem i při vědomí, že v sobotu nebudu, v tomto pokračoval, což mě surovinově a tahově vyčerpalo. Již v té době jsem měl rámcovou představu, že v závěru hry i za cenu ztráty hraničních sektorů a sektorů v jeho týlu zredukuji obranu, při současném pokusu (nebo jen předstírání) o útok okolo francouzských hranic. Pak to přišlo, kdojinej místo tanků poslal sabotáže, příjem surovin byl mizivý, rezervy žádné. Byl pátek dopoledne, musel jsem udělat nějaké věci mj. sbalit a po poledni odjet, nebylo moc času něco vymýšlet. Suroviny mi stačili jen na to, abych si letecky uhájil letiště a bunkry, postavil potřebná polní letiště (již nevím 1-2), pokračoval v obsazování nových sektorů (bez nákupu jednotek a bez budování brigád) a vedl boj v jeho týlu. Ze surek nezbylo opět nic. A doufal, že kdojinej bude respektovat sobotní pauzu. Při příjezdu v neděli jsem zjistil stav uvedený v předešlém příspěvku. Řešení jsem našel jediné, opět nebylo moc času přemýšlet a propočítávat (jen jsem provedl v duchu přibližné výpočty) a naštěstí skutečnost byla o něco lepší. Hned na začátku jsem prodal všechny neekonomické budovy mimo letišt, nejvěší přínos byl z 4 bunkrů a získal aspon nějaké surky. Zároven jsem prodal všechny jednotky. Vycházel jsem z toho, že i kdybych musel válčit ještě 1 den, tak na dnešek ztratím cca 4-5 sektorů (realita 2) a na zítra do 15, při místním překvapivém pokusu o odpor (snad 1-3 bunkry + nějaké jednotky) v místě předpokládaných nejslabších útoků a dobití nových sektorů obnovenou armádou. Po 16 tahu bylo jasno, body na letectvo stačí, surky na závěrečný útok a letiště taky. Prodejem všech ekonomických budov, jsem získal další prostředky na vybudování dostatečných rezerv pro obranu před možným útokem - stíhací letectvo, stavba letišt navíc (nejen polních, umožnilo i provedení omezené propagandy, očekáváno očernování) atd., aby zůstaly splněny podmínky útoku na Berlín i po půlnočním přepočtu. Protože, jsem potřeboval ještě provést aspon pár tahů VVV2 na B nestihl jsem ani prodat všechny v sektorech s nízkou infra. Výsledek při zůstatku 61 sektorů byl tedy tento:
Spotřeba jednotek -0; -0; -0
Vliv počasí +206; +22; 0
Kolaps zásobování -2644; -289; -0
Provoz letišť -11500; -0; -0
Příjmy celkem -9808; 186; 206
Je jasné, že neúspěch útoku by se rovnal porážce, ale mé vnitřní rozpoložení nic jiného neumožňovalo.
Co se turnaje týče, byl jsem dotazem na foru při jeho začátku, jeho podoba mi však nesedí jsem týmový hráč, z výše uvedeného důvodu jsem účast cítil jako povinnost, postoj jsem vyjádřil zastoupením takříkajíc nižší kategorie VVV4. Nepokračováním v turnaji je pro mě vlastně vysvobozením, snad osud a kdojinej v podobě sobotních událostí mi rozhodnutí jen usnadnili.
